Autokemp Bučnice - Teplice nad Metují

Chráněná krajinná oblast Broumovsko Adršpašsko -Teplické skaly

Návštěva skalního okruhu Adršpach, zřícenina hradu Adršpach a Křížového vrchu s dobovými reliéfy. Návštěva skalního okruhu v Teplických skalách, Jiráskových skal, Čapího vrchu - nejvyšší bod s krásnou vyhlídkou. Dále okolí nabízí skalní okruh na Ostaši, procházku Kovářovou roklí na kopec zvaný Hvězda s překrásným výhledem na Broumovské stěny a stylovou restaurací s občerstvením.

Benediktinský klášter Broumov                                                                        
 
Broumovský klášter je pro svoji architektonickou a kulturní hodnotu zapsán v seznamu národních kulturních památek České republiky.  Areál stojí v těsné blízkosti náměstí, v severovýchodní části Broumova, na nejvyšším místě skalního ostrohu nad řekou Stěnavou.
 
Dnešní podoba je výsledkem vrcholně barokní přestavby (1726 – 48) podle projektu Kiliána  Ignáce Dientzenhofera. Dientzenhofer je také autorem návrhů výzdoby vnitřních prostor kláštera, realizovaných vynikajícími umělci pražského baroka - štukatérem Bernardem Spinettim, freskařem Janem Karlem Kovářem či malířem Felixem Antonínem Schefflerem.
 
Přestože je objekt v současné době z velké části nevyužitý, jeho nejzajímavější prostory lze navštívit s průvodcem v rámci prohlídky: klášterní kostel sv. Vojtěcha, sakristii, refektář (zde je vystavena kopie tzv. Turínského plátna) a klášterní knihovnu. Knihovna patří mezi vzácně dochované klášterní knihovny v České republice. Dnes je v ní uloženo přibližně 17 000 svazků.
 
Kopie tzv. Turínského plátna, která byla v roce 1999 nalezena v klášterním kostele nad kaplí sv. Kříže, je vystavena v klášterním refektáři. Pochází z roku 1651 a byla darem turínského biskupa Bergiria broumovskému opatovi Sobkovi z Bílenberka. Na světě existuje kolem 40 kopií, tato je však středoevropským unikátem, jedinou kopií nacházející se severně od Alp. Stáří relikvie, na které je zobrazeno mrtvé Ježíšovo tělo, přesně dokumentuje autentická listina, která byla k rouchu přiložena.
 
Otevřeno:
duben až říjen, denně kromě pondělí.
Prohlídky s průvodcem a výkladem (v češtině, polštině, angličtině nebo němčině) každou hodinu:
úterý – sobota: 9.00 – 10.00 – 11.00 – 13.00 – 14.00 – 15.00 – 16.00
neděle: 10.00 – 11.00 – 14.00 – 15.00 – 16.00

   Vojenská pevnost Dobrošov a Josefov

Pevnost Dobrošov u Náchoda je jedna z nejvýznamějších vojensko - historických památek ve východních Čechách. Pevnost Dobrošov byla částí dlouhého řetězu opevnění, jež mělo na hranicích zachytit očekávaný nápor německého vojska na začátku 2. světové války a pozici udržet do příchodu posil z vnitrozemí. Pahorek nad Náchodem s kótou 625 m. n. m. u obce Dobrošov se jevil projektantům opevnění jako velmi vhodný z hlediska ochrany části Kladského průsmyku. Rozhodli se sem umístit dělostřeleckou tvrz - pevnost Dobrošov. Po dokončení se měla tvrz Dobrošov sestávat ze dvou pěchotních srubů, dvou dělostřeleckých srubů, dělostřelecké otočné věže, minometné otočné věže a vchodového objektu. Práce zde byly zahájeny na podzim roku 1937. Nakonec vybudovány do září 1938 byly pouze 3 objekty - sruby Zelený, Můstek a Jeřáb. Naučné stezky s pevnostní problematikou v okolí vedou i k pěchotnímu srubu Březinka. Srub byl zásluhou KVH zrekonstruován do původní předválečné podoby, včetně vnitřního technického vybavení. Objekt je přístupný veřejnosti stejně jako pěchotní srub Lom ( otevírací doba odkaz - více o pevnostech a opevnění ). Pevnost Dobrošov a celé opevnění však nikdy neplnilo svůj účel, mobilizované osádky byly po osudné mnichovské dohodě v roce 1938 staženy. Pevnost Dobrošov byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1969. Ve výstavní síni vstupního areálu před srubem Zelený je stálá expozice modelů opevnění, dobových uniforem armády a unikátní výstava miniaturek, ztvárňující v historickém kontextu československou armádu z období první republiky. Prohlídková trasa je vedena podzemím pevnosti mezi sruby Zelený a Můstek. V podzemí návštěvníky čeká prohlídka zbraní, sklady munice, kasárna, polní nemocnice, řada spojovacích chodeb a nedokončených štol. Celková plocha pevnosti Dobrošov zaujímá rozlohu 20 ha, jednotlivé objekty měly být propojeny spojovacími chodbami v délce 1750 m, 20 až 35 m pod povrchem. Svými pevnostními houfnicemi s dostřelem 11 km měla pevnost Dobrošov ostřelovat rozlehlé náchodské údolí a podporovat samostatné pěchotní sruby. Sestup do podzemí po 171 schodech, vedle nichž je vedena 32 m hluboká šachta pro výtah je poměrně fyzicky náročný ( teplota 6 st. C ) a není vhodný pro návštěvníky se zdravotními obtížemi. Přístup k pevnosti je po turistickém značení a pro příjezd autem směrem od Náchoda na Nový Hrádek je třeba v obci Dobrošov odbočit vlevo na parkoviště

Pevnost Josefov ...

...patří mezi nejvíce navštěvované památky v severovýchodních Čechách a je městskou částí města Jaroměř. Vojenská bastionová pevnost Josefov vznikla v letech 1780 až 1787 podle projektu francouzského inženýra Duhamel de Querlonde nad soutokem Labe a Metuje. Prostor mezi Orlickými horami a Krkonošemi byl odpradávna místem, kde procházely nejsnadněji do Čech cizí armády. V roce 1763 definitivně ztratila habsburská monarchie území Kladska a Slezska a tím pevnosti Kladsko a Svídnice. Tyto skutečnosti donutily rakouské mocnářství k rozhodnutí o stavbě nových pevností před další expanzí Pruska. Pevnost Josefov byla ve své době vrcholem pevnostního stavitelství a evropského urbanismu, kde bylo využito zcela jedinečných stavebních a obranných prvků, do té doby zatím neznámých. Kasárna, zbrojnici, velitelství, nemocnici a další vojenské objekty doplnily následně civilní domy stavěné podle přísných regulačních plánů. Klasicistní zástavba města s vojenskými a civilními objekty vytváří vzácný urbanistický celek. Pevnost Josefov stavělo 11 tisíc vojáků a několik tisíc dělníků a odborníků z celé Evropy. V roce 1785 převzal řízení stavby pevnosti plukovník Franz Lauer. Pevnost Josefov byla postavena za sedm let pro 10 tisíc mužů. Nejsilnější zbraní císařské pevnosti Josefov byl rozsáhlý podzemní obranný systém o celkové délce 45 km. Pevnost Josefov nikdy nebyla využita k obraně a pruská vojska se jí ve válce roku 1866 vyhnula. Soustava opevnění, podzemní chodby, hradby, hradební příkopy zůstaly do dnešní doby z velké části neporušeny a staly se turistickou atrakcí. Dnešní prohlídková trasa je dlouhá 1 km a seznamuje návštěvníky se způsoby podzemního boje o pevnost, s nebezpečnou prací minérů a technickou vyspělostí tehdejších vojenských odborníků. Atmosféru při procházení turistického okruhu podzemím umocňuje osvětlení svícemi. Střed bývalého pevnostního města tvoří Masarykovo náměstí s mohutným empírovým kostelem Nanebevstoupení Páně z roku 1805 - 1811. Nad portálem je deska s nápisem, která připomíná rakouského císaře Františka II. za jehož vlády byl kostel postaven. Nejkrásnější novodobou stavbou Josefova je novorenesanční radnice postavená roku 1884. V roce 1997 byla po 7 letech ukončena velmi nákladná celková oprava radnice a dnes slouží ke kulturním a společenským účelům. V prvním poschodí josefovské Nové radnice je umístěna historická expozice městského muzea. Návštěvu Josefova si můžete zpestřit prohlídkou lapidária s originály soch Matyáše B. Brauna a prohlídkou vojensko - historického muzea M. Frosta. Tato expozice představuje vojenskou historii od 2. poloviny 19. stol. přes 1. a 2. světovou válku po současnost. Velice zajímavá je prohlídka vojenského hřbitova na návrší za pevností. V poslední době zásluhou sdružení Ochránců památek pevnosti Josefov byla obnovena vyhlídka Na šancích. Sousední královské věnné město Jaroměř, jehož je Josefov městskou částí, nabízí také velké nmožství památek a zajímavostí. Pevnost Josefov je památkou evropského významu, proto byla roku 1971 pevnost Josefov vyhlášena za památkovou rezervaci

ZOO ve Dvoře Králové

Brány ZOO se pro veřejnost poprvé otevřely 9. května 1946 pod vedením Josefa Fabiána. Významným milníkem se pro ZOO stal přelom 50. a 60. let. Pod vedením Františka Císařovského tehdy došlo k modernizaci zoo a jejímu rozšíření z původní rozlohy 6,5 ha na 28 ha.

Současné orientace na africká zvířata se zoo dostalo v 70. letech. Pod vedením tehdejšího ředitele Josefa Vágnera uspořádala ZOO celkem osm expedic do Afriky, jejichž cílem byl dovoz africké fauny. Během těchto expedic v zoo přibylo na 2000 nových zvířat, především kopytníků.

Dalšími významnými osobnostmi ZOO se stali v druhé polovině 80. let Jiří Svoboda a Pavel Suk. Pod vedením J. Svobody došlo k významné modernizaci zoo spojené se snahou imitovat přirozené prostředí zvířat ve výbězích. V této době došlo také k výstavbě objektů, které umožnily v pozdější době otevření safari. Veřejnost se na safari poprvé podívala 8. května 1989, tehdy byl již ředitelem Pavel Suk.
 

Náchodský zámek

Náchodský zámek je rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích ležící na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Z gotického hradu založeného v polovině 13. století byl přestavěn v závěru 16. a na počátku 17. století v renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal v době baroka v 17. a 18. století.

První zmínka o Náchodsku pochází z poloviny 11. století, kdy český kníže Vratislav II. uspořádal při svém tažení do Slezska roku 1068 na blízkém Dobeníně volbu pražského biskupa. V 11. a 12. století existovala zřejmě strážní osada v blízkosti zemské brány zvané Branka, v místě dnešního Starého Města. Samotný hrad a pravděpodobně i město Náchod založil Hron z rodu Načeraticů v polovině 13. století. Hrad byl postaven při zemské obchodní stezce v blízkosti česko-kladské hranice a měl proto velký strategický význam. Hronovi potomci drželi Náchod do roku 1321, kdy jej získal český král Jan Lucemburský a od něho roku 1325 Hynek z Dubé. Páni z Dubé drželi panství do roku 1367. Roku 1414 získal Náchod Boček z Kunštátu a Poděbrad a roku 1427 jej zdědil po smrti svého otce Viktorina budoucí český král Jiří z Poděbrad. Za husitských válek se hrad dostal do rukou husitů a jeho osádka musela proto nejednou odrážet útoky z katolického Slezska. Roku 1437 hrad i město dobyl husita Jan Kolda ze Žampachu, který odtud podnikal loupeživé výpravy do Čech i Slezska. Jiří z Poděbrad vstoupil v držení svého právoplatného dědictví až roku 1456, kdy hrad dobyl.

Významnými majiteli, jejichž vláda na panství je spojena s rozsáhlou stavební činností, byl rod Smiřických, ve 2. polovině 16. století jeden z nejbohatších v Čechách. Zikmund Smiřický ze Smiřic koupil Náchod roku 1544 a ten zůstal v majetku tohoto rodu do roku 1620, kdy byl zabaven v rámci pobělohorských konfiskací za účast Smiřických ve stavovském povstání. Poslední mužský člen rodu Albrecht Jan, který zdědil náchodské panství roku 1614, byl totiž aktivním účastníkem stavovského odboje, osobně se účastnil květnové defenestrace roku 1618 a byl i jedním z třiceti direktorů. Jeho slibná kariéra však byla předčasně ukončena neočekávanou smrtí v listopadu 1618. Rozsáhlé smiřické dědictví a tím i náchodské panství získala jeho sestra Markéta Salomena a na zdejším zámku strávil poslední noc v Čechách tzv. Zimní král Fridrich Falcký, který zde přenocoval při svém útěku ze země po porážce na Bílé hoře. Vzápětí opustila Čechy i Markéta Salomena. Mezi popravenými 27 českými předáky na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621 byl i náchodský měšťan, člen stavovského direktoria a regent panství Smiřických, Tobiáš Štefek z Koloděj.

Roku 1623 koupila náchodské panství Magdalena Trčková z Lípy a o několik let později jej postoupila svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi. Adam byl posledním majitelem pocházejícím z české šlechty. Jeho švagrem byl velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna, jehož matka pocházela rovněž z rodu Smiřických a jenž se snad na náchodském zámku roku 1583 narodil. Adam věrně stál po boku svého příbuzného až do jeho smrti 25. 2. 1634, kdy byl spolu s ním zavražděn v Chebu.

Téhož roku přešel zámek i s panstvím do rukou italského šlechtice Ottavia Piccolominiho de Arragona jako odměna za pomoc při odstranění Valdštejna. Tehdy pětatřicetiletý Ottavio měl již za sebou dlouhou vojenskou službu, za níž načerpal bohaté válečné zkušenosti. Do armády vstoupil jako sedmnáctiletý, zúčastnil se bitvy na Bílé hoře, později se stal velitelem Valdštejnovy osobní stráže, v bitvě u Lützenu Ottaviovi „černí jezdci“ zabili švédského krále Gustava II. Adolfa. Ruku v ruce s vojenskými úspěchy šel i společenský vzestup a Ottavio byl za své služby povýšen nejprve do hraběcího stavu, za porážku francouzské armády u města Thionville v roce 1639 byl odměněn španělským králem Filipem IV. vévodstvím Amalfi a roku 1643 obdržel řád Zlatého rouna. Ke konci války stál v čele císařských vojsk v Čechách. Nakonec, po diplomatických jednáních o podmínkách vestfálského míru, jichž se účastnil jako císařský zplnomocněnec, završil svou úspěšnou kariéru ziskem dědičného titulu říšského knížete. Byl také držitelem Řádu sv. Štěpána Pisánského. Rod Piccolomini vlastnil panství až do roku 1783 a za jeho vlády dostal zámek v podstatě svou dnešní podobu.

Roku 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Tento vzdělanec i milovník umění a vědy měl za sebou pestrý život plný dramatických zvratů. Vyrůstal v prostředí carského dvora, v roce 1740 ve svých šestnácti letech následoval svého otce do dlouholetého vyhnanství na Sibiř. Roku 1769 nastoupil po otci vládu v Kuronském vévodství, reformoval zde zaostalé školství, podporoval umění i vědu, usiloval o ekonomický rozkvět země. Neutěšená vnitropolitická situace a vměšování Polska i Ruska do kuronských záležitostí vedly vévodu roku 1795 k abdikaci. Na náchodském panství za pouhých několik let své vlády významně pozvedl úroveň zdejšího kulturního života. Přímo na zámku zřídil divadlo, pořádal zde operní představení, zpěvohry, divadelní hry. Svého pokrokového a osvícensky reformního ducha prokázal mimo jiné tím, že po vzoru komorních panství převedl na zdejším panství robotní povinnosti na plat. Po vévodově smrti roku 1800 panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Bedřiška Vilemína, známá jako paní kněžna z románu Babička od Boženy Němcové. Tato Zaháňská vévodkyně se do dějin zapsala zejména svou aktivní účastí při formování poslední protinapoleonské koalice v roce 1813.

Roku 1842 panství zakoupil kníže Jiří Vilém Schaumburg-Lippe za 2 500 000 zlatých pro svého druhorozeného syna Viléma Karla Augusta a založil tak náchodskou sekundogenituru rodu. Sňatkem Vilémova syna Bedřicha s dánskou princeznou Luisou došlo v závěru 19. století ke spříznění rodu s dánskou královskou rodinou. Tato německá knížata na Náchodě vládla až do konce 2. světové války. 21. 6. 1945 byl všechen majetek zkonfiskován a přešel do správy státu.