Karavanem po Slovensku - Přes Tatry k Dunaji

Na cestu jsme vyrazili v pátek po práci a první zastávkou byl opuštěný vlakový tunel u obce Kraľovany. Kolem tohoto místa procházím minimálně jednou týdně asi jako polovina Slováků, který absolvují stahování obyvatel, každý víkend. Nachází se mezi Kraľovany a zatáčkou s odpočívadly před Šútovo. Vstup do něj je zarostlý stromy a vypadá to tu trochu děsivě. Vešli jsme jen pár metrů a dále se Leonard bál, takže jsme pokračovali ke streči. Po cestě jsme se ještě zastavili u jezírka, kde chodí trénovat vojáci, ale nyní tady sedělo mnoho rybářů. Při Strečně jsme se kompou přesunuli na druhou stranu Váhu. Na kopci se nachází při Nezbudská Lúčka restaurace Panorama, kde to už roky budují a rozšiřují . Poprvé jsme tu byli, když jsme se toulali po okolí Rajce. Jednou napíšu i tom . Aktuálně se zde nachází nová zábavka pro děti. Je jí pohádkový les, kde jsou různé postavičky ze známých pohádek zakomponované pěkně do terénu kopce. Celá procházka je tak na půl hodiny a dá se absolvovat i s kočárkem. Na to, že na Slovensku každá atrakce stojí tolik jako v Německu jsme si už zvykli. Každopádně dětem se líbilo i když Elizabet se lekla, když začali zpívat krokodýly . Kousek odtud se nachází Asfaltové jezero, které vzniklo těžbou asfaltu v těchto místech a pozůstatky toho je vidět na skalách po kterých v teplých měsících ještě vytéká asfalt do jezera. Koupání se nedoporučuje kvůli spodním proudem. Místo se nám velmi líbilo, tak jsme tu strávili noc. Západ slunce zde byl nádherný a mamina se hned musela fotit. Fotky jsou nepublikovatelné..

Ráno bylo teplo, takže volba byla jasná. Koupaliště ve Vrútkách . Je to místo, kde zastavil čas a naštěstí i ceny. Jediné co tu dětem chybělo byly tobogány, ale jinak jsme tu strávili celý den. Odpoledne jsme se přesunuli do Belianské doliny. Chtěli jsme si jít podívat vodopád, ale v polovině doliny je zákaz vjezdu a po celém dni na slunci se nám 8km šlapat nechtělo. Uložili jsme se spát pod hrází Belianské potoka, kde byl příjemný chládek.

Ráno jsme se vybrali směr Gaderská dolina. Po cestě jsme se zastavili u rozhledny na Brotnici odkud jsou nádherné výhledy na okolí. Kousek odtud je i cesta ke zřícenině hradu Blatnica. I tato zřícenina stejně jako další na Slovensku se rekonstruuje, ale zatím tu  není moc co vidět. Zajímavý je pohled do Gaderské doliny. Po příchodu do Blatnice, kde se nachází vstup do doliny začalo mrholit. Vozíme s sebou jednu elektrickou koloběžku, druhou jsme si půjčili v místní půjčovně a vyrazili jsme na konec doliny k Čertově bráně. Vede sem asfaltová cesta a taková turistika se mi určitě líbí více než s Elizabet na ramenou . Cestou zpět nás chytil celkem silný déšť, takže jsme se vrátili mokrý jako myši, ale výlet to byl pěkný. Jelikož pršelo, tak jsme se rozhodli přesunout do Bojnic. Po cestě jsme se zastavili u vodní nádrže v Kanianka. Bylo ošklivě a místo na spaní jsme zde nenašli. Při studánce vedle fotbalového stadionu v Bojnicích jsme doplnili vodu a šli jsme podívat lázně Bojnice. Když jsme dorazili k baštou u pramene, tak nás přivítalo staveniště nového hotelu a pršelo. Jediná možnost, kde se zašít byla Detk interierové hřiště. Pobyli jsme tu asi dvě hodinky a začali jsme hledat místo na přespání. V Bojnicích jsou všechny parkoviště placené, nebo je na ně zákaz vjezdu. Nalezli jsme nakonec místo u řeky. V noci nás doběhla brutální bouře s blesky, takže jsem se moc nevyspal.

Po probuzení všude bláto a karavan Maco po výjezdu od řeky vypadal jako plnokrevný offroad. Toto mám tak rád. Sluníčko začalo prosvítat a my jsme se vybrali na vyhlídku Racek v oblacích. Nebyl zde nikdo. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti, na Slovensku jsou parkoviště největší byznys. Kolem vyhlídky je pěkný dětský park, kde se piškoti vyblbli a já si vyběhl i na vyhlídku za 10 € na osobu. Když si v Bojnicích, tak je zámek nebo ZOO povinná jízda. Takže ZOO. Udělali jsme pár fotek, které ještě nikdo nemá a nakoupili kraviny v stáncích u východu ze ZOO. Toto mám tak rád. Počasí bylo stále všelijaké, rozhodli jsme se jít podívat k vodní nádrži v Nitrianske Rudno. Cesta sem byla krásná a výhledy úžasné. Místo na spaní bychom při nádrži našli a je zde i kemp, ale všude zde bylo mnoho rybářů a velmi se nám tu nelíbilo. OK, pokračujeme dále směr Bojná. Po cestě jsem obejvilo odbočku k nějaké nádrži v Tesař. Obešli jsme ji dokola a na konci našli nějaký zašitý dětský tábor. Kolem nádrže opět samý rybář, ale pěkné místo na přespání jsme našli pod hrází a užívali jsme si návrat v čase. Místní děti si hrály na hrázi, skákali do vody ze zdymadel a jezdili na Babetách po louce. Prostě svět bez zákazů a to mám tak rád.

Ráno jsme doplnili zásoby vody z místního pramene. Podle domácího rybáře prý z něj svaly rostou i když je rovněž možné, že se rovnou posereme .... Nestalo se ani jedno. V Tesároch jsme si chtěli prohlédnout místní zámek, ale bylo zamčené ... asi už pár let. Nádhernou prašnou cestou kolem polí s pšenicí jsme se přesunuli k ranči pod Babicou, kde je restaurace a ZOO. Pěkné místo a vyžití pro děti na celý den. Jediné co mi vadilo byly zákazy. Všude, kde jsme se podíval. V Austrálii najdete nápis "jděte bosí po trávě, objímejte stromy a milujte přírodu" u nás najdete "přísný zákaz, dodržujte odstup, jste pod kamerami". Co k tomu dodat, máme co si zasloužíme. Kousek od Bojná je i starodávné naleziště Slovanské kulúry, ale Elizabet nám po obědě v reštiky usnula. Oběd tedy nic moc a cena vysoká. Po cestě jsme odbočili k Čertově peci, což je v podstatě průchozí skála kousek od parkoviště. Mají zde také nějaké kozy, prasátka, jeleni a restauraci. Po vší zvěře se mi zachtělo trochu kultury, takže jsem zamířil do Oponice, kde je zrekonstruovaný klášter s krásným parkem. Slouží momentálně jako hotel, ale je tu nádherná zrekonstruovaná knihovna s více než 10.000 knihami a pan co dělá výklad vám velmi zajímavě vysvětlí historii místního panství i poměry v jakých se kdysi žilo. Odfotil jsem si tu i "PCR" test z roku 1930. Netrvalo to ani 90 let a historie se opakuje. Určitě doporučuji absolvovat tuto prohlídku. Moje mamina byla se sestrou a synovcem v té době také na cestě po Slovensku. Spojili jsme se s nimi a po nákupu v Nitře jsme dorazili za nimi na Rajskou pláž u řeky Váh. Když si odmyslíte to, že to je řeka, která teče i přes mé rodné město, tak to tam vypadá jako u moře. Žlutý jemný písek, voda teplá a naši si našli svou vlastní soukromou pláž . Vykoupali jsme se a rozhodli zůstat přes noc přes varování, že zde je milión komárů. Hmm. Večer o desáté bylo v autě 29 stupňů a venku se konal odběr krve v takové míře, že jsme museli utéci a přesunout se k Hurbanovu na štrkovisko Bohatá, kde bylo o něco chladněji, neboť zde foukalo a hlavně zde nebyly komáři.

Po probuzení kolem nás opět plno rybářů. Mám pocit, že během korony si každý centimetr břehu u vody přivlastnil nějaký rybář. Nikdo nám nic neřekl, ale cítím se ve společnosti tichých bláznů trochu nesvůj. Možná to bude tím, že jsem potápěč a ryby raději vidím pod vodou, neý na háčku. V Hurbanově je známá hvězdárna kde jsme absolvovali prohlídku, která mi nic nedala. Byly tam i sestra s maminou a jim se to líbilo, takže já asi nejsem správná měrná jednotka. Mě vesmír velmi zajímá a hodně o něm čtu a dívám. Jediné zajímavé bylo pro mě vyprávění o historii. No nic, já jsem čekal víc. Oběd jsme si dali v kostele přes silnici, kde jsme se velmi dobře najedli za nízké ceny s příjemnou obsluhou. Určitě doporučuji. Původní plán se nám trochu změn il kvůli dešti v Prievidzi a komárům při Váhu. Zamířil jsem směrem na Dudince, kde jsme si dali zastávku na koupališti v Santovce. Velmi příjemné malé koupaliště a děti měly dětský bazén jen pro sebe. Je zde vytvořen i turecký mini Pamukkale s malými Kadaně. Zahráli jsme si i pingpong na stole, který zde je jen tak postaven i s raketami a míčky. Světe div se, neplatí se zato a nikdo ty rakety neukradne ... Přespali jsme kousek od dětského hřiště a pramene Santovka, který byl kdysi vyhlášenou minerálkou prodávanou do celého světa.

Další den jsem měl v plánu zastavit u atomové elektrárny v Mochovcích. Je tam Energoland vědecké centrum, kde vám ukáží jak vzniká a funguje energie. Předpokládal jsem, že to bude něco jako Vidacentrum v Brně, kde se nám velmi líbilo. Bohužel do Energolandu je třeba objednat předem a první volný termín byl o týden. Cesta tedy směřovala k Vartovce v Krupině. Je to vyhlídková věž která zde již stojí pár století. Tedy tato je zrekonstruovaná, ale je odtud krásný výhled a dostanete se k ní autem. V Krupině jsou i Turecké studny, což jsou ... vlastně přesně neví co to je, ale vypadá to jako obydlí ve skalách, kterých je v okolí hodně. Ty jsme si prohlédli během loňské cesty po středním Slovensku s naší smečkou. Zámeček ve Světem Antonu my doporučovali vícce lidí a teď jsme na to měli čas, takže jsme se sem vybrali. Zámeček je krásný a zevnitř pěkně zařízený. Otravný "průvodci" který vás nedoprovází a o historii vám nic neřeknou se mi už tak nelíbily . Do zámku vás pustí jen v malých skupinách. Rozuměj, šli jsme dovnitř sami jako rodina. Na roušku, které jsem měl pod nosem mě celou dobu někdo upozorňoval. Nevím čím nakazím ty krásné zdobené nábytky nebo vycpaná zvířata. Kdybych byl nemocný, tak ležím doma v posteli a neběhám po zámků. Škoda se rozčilovat. U Zvolena se o víkendu konal Sport & Music fest, kde jsme byli zaregistrován na volejbalový turnaj na trávě. My jsme sem dorazili už ve čtvrtek večer a perfektní majitelka Janka nám dovolila přespat na louce za volejbalovými kurty . Zbytek týmu i s rodinami dorazil v pátek a celý víkend jsme si užili v super partií při sportu a zábavě. Dětská si odběhli "Sparťana", my jsme si prohlédli turnaj v beach volejbale, kde se sešli špičkový Slovenský beach volejbalisté. Večer jsme se zabavili s Elán revival a krásné fotky nám udělal kamarád Mario. Během celého víkendu se střídalo horko s bouřkami, ale naši náladu to nepokazilo a nakonec jsme skončili v turnaji jako druhý..