Obytňákem na divoko - přes Polsko k Baltskému moři
Vyrazili jsme v pátek po práci a cílem bylo přesunout se co nejdále směrem do Gdaňska. Dálnice v Polsku se stále budují a kolony jsou národním sportem Poláků. Výhoda rozestavěných dálnic je v tom, že pokud se dálnice opravuje nebo není dostavěna, tak za ni nemusíte platit. Na Slovensku bychom podle tohoto klíče, nemuseli platit za žádnou cestu. Do města Lodž jsme dorazili v noci po utrápené silnici v kolonách před Lodží nakolik je zde zoužení do jednoho pruhu. Přespali jsme nedaleko ZOO.
V noci tu nebyl nikdo a ráno se začalo sbíhat mnoho aut. Netušili jsme co se děje. Podle mě si chodí ráno do nedalekého parku zaběhat polovina města. Lidé se tu společně sejdou, povídají si a organizovaně společně běhají starý, mladý, rodiče s kočárky i děti. Super pohled vidět tolik sportujících lidí pohromadě. Po snídani jsme se vybrali k nákupnímu středisku Manufaktura ve starém městě. Chtěli jsme zde navštívit Experimentárium. Je to vědecké centrum pro děti kde si vyzkouší fyziku v praxi. Po cestě do Slovinska jsme navštívili dvě taková centra a tak jsme se těšili na to, jak nás překvapí Polsko. Překvapilo nás v první řadě provedení nákupního centra. Celé je vybudované z cihel a uprostřed střediska je plážové hřiště na volejbal a množství vodotrisků. Nevím jestli jsem viděl vkusnější udělané nákupní centrum. Experimentárium se nedalo srovnávat s Vida centrem nebo Techmánií, ale bylo to celkem zajímavé. Atrakce v Polsku vás nezrujnují, takže určitě doporučuji navštívit, pokud máte zvídavé děti. Pokud spíše hravé, tak hned vedle je množství prolézaček, nebo lezeckých stěn. Kousek od centra je velmi pěkný palác Karola Poznanskiego kde nyní sídlí akademia muziky. Po prohlídce města jsme vyrazili směr moře. Před městem Torun jsme se dostali do dalších šílených kolon a velmi nepomohlo ani když jsem se je pokoušel obejít po vedlejších cestách. Na pláž v Gdaňsku jsme dorazili až večer a protože parkoviště v Polsku se platí obvykle od 9:00-18:00, tak jsme zaparkovali na parkovišti pod stromy, kde stálo i hodně domácích 
. Jednoho domorodce jsem se zeptal jestli tu můžu stát i když značka byla hodne matoucí. Řekl, že samozřejmě mohu 
. Šli jsme se projít na pláž a překvapilo nás množství lidí všude a moře, které nebylo vůbec takové studené jak jsme čekali. Děti se za normální peníze vybláznili v zábavním parku.
Ráno u našeho auta zastavili městský policisté a upozornili nás, že tu nesmíme stát a že pokuta je 500 zlotých. Řekl jsem, že jsem nevěděl, že tu nesmím stát a, že se hned přesuneme. Usmál se, OK, tak se přesuňte a odešli. Celou noc a ještě i ráno pršelo, tak jsme se rozhodli jít do centra Gdaňska. Písek bude na pláži i tak mokrý. Zaparkovali jsme opět v nákupním centru kousek od centra města. Nákupním střediskem prochází říčka a celé to bylo opět velmi stylové. Historické centrum Gdaňska je velmi pěkné a něčím mi připomínalo Prahu a něčím zase Benátky. Spojuje se zde stará a Modena architektura, ale vůbec se navzájem nenarušují. Vkusně se doplňují. V restaurací jsme si za 25 € pro všechny dali velmi chutný oběd a protože se mezitím vyčasilo, vybrali jsme se na pláž dál od města. Našel jsem velmi pěkné místo v borovicovém lese u pískovéhoi chodníku cca 100 metrů od moře. Na parkování jsem si teď dal větší pozor. V Polsku není ani tak důležité kde stojíš jako spíše než to jak stojíš. Na tabulích je nakresleno jako máš stát. Šikmo nebo kolmo na cestu ale podélně na cestě je průšvih za který si najdeš botičku. A věř tomu, že najdeš neboť městský policisté se zde točí stále 
. Na první pohled nesmysl začne dávat smysl když začneš vnímat to množství aut, které tu jsou. Cesta nesmí být zúžena parkující autem podél, aby se dalo projít a to má smysl. Pláž kterou jsme našli byla krásná, stromy jsou zde borovice nebo břízy. Celé to působí nezvykle, ale velmi pěkně. Jedna obrovská výhoda je, že se na moře díváte směrem na sever a tím pádem vám stromy od jihu dělají pěkný stín. V podstatě ho tu velmi nepotřebujete, neboť problém při Baltu není slunce ale vítr. Domorodci nenosí na pláž slunečníky, ale větrné paravany, které postaví do Učka aby na ně nefoukalo. Prostě jiný mrav. Na pláži jsme si zahráli volejbal, ten tady hraje každý. Oslovili nás i Ukrajinci, který zde byly, či si s nimi nezahrajeme. Opilý jako rusi, ale zábavný... Přespali jsme v lesíku.
Dopoledne strávíme na pláži a pak jsme vyrazili směrem k Trojměstí Gdans-Sopot-Gdina. V lesíku jsme se ještě procházeli a mrkli na zbytky obranných bunkrů, které najdete všude na pobřeží. Město Sopot je v podstatě Baltická Makarská. Je tu množství lidí a nejdelší dřevěné molo. Z mola startuje i speed boat, který vás povozí stejně jako horská dráha. S Leonardem jsme si to parádně užili za 15 € dohromady. Holky zůstali na břehu. Město Gdina na mě působí velmi chaotickým dojmem. Mísí se zde moderní mrakodrapy se socialistickými paneláky, novější válečná loď stojí vedle starší plachetnice, přístav působí silně průmyslově. No nic, v tomto městě se nejlépe zabavili děti děláním blbin před zábavním parkem s kolotoči. Potřebovali jsme odsud odejít a najít místo na přespání. Zvolil jsem městečko Rewa. Na mapě byl cíp pláže co zabíhal do moře. Místo je to hezké jen je zde lidí jak nakakáno, takže jsme to otočili do městečka Mechelinky. Nalezli jsme parkoviště, kde už stáli čtyři Campervany / obytňáky hned vedle pláže. V Polsku je téměř na každém parkovišti WC a platí se jen během dne. Děti si večer pohráli v dětském parku a Leonard se seznámil s chlapcem z vedlejšího obytňáku.
Po krátkém vykoupání jsme se vydali na cestu k písečným dunám u města Leba. Cesta nezáživná a dlouhá cca 1,5hod, kterou jsme zakončili zcela netradičně kolonami před parkovištěm, které vedlo k dunám. Musím uznat, že i takový nápor aut jako tady, dokáží Poláci zvládat a organizace parkoviště je zvládnutá. Každopádně na kolony si třeba zvyknout. Pro vstup do národního parku zaplatíte pár korun, ale když se vám nechce šlapat tři kilometry s Elizabet na ramenou, tak za elektrický autobus si už připlatíte. Nemilé překvapení bylo, když nás autobus vyložil a před námi ještě další dva kilometry. Procházka je to příjemná, ale určitě bych ji šel raději bikem. Elektrická koloběžka, kterou jsme měli v autě zde není povolena. Tato atrakce patří k těm masovějším, každopádně stojí zato. Doporučuji přijít později odpoledne na bajku, to je tu méně lidí. Duna je obrovská a sahá až do moře. Děti se na tomto velkém pískovišti vybláznili. Po řádění se přesouváme do města Leba a nacházíme parkoviště s WC, kde se dalo parkovat 24 hodin za 35 zlotých. Večer jsme si dali na bílé písečné pláži fantastické gofri a krátce prošli městečko plné lidí, protože nás vyhnal déšť, který trval celou noc.
Ráno nás déšť na pláž nepustil, lístek za parkovné zaplacen do 18.00 večera šesté jsem nechal domácímu a tak jsme vyrazili směrem k poloostrovu Hel. Po cestě sem jsem si všiml nějakou farmu tak jsme se při ní zastavili. Strávili jsme zde velmi příjemné tři hodiny. Všechny zábavky pro děti velmi stylově vybudované ve farmářském stylu. Pokud zde budete, tak určitě doporučuji pro rodinu s dětmi. Ztratit se v bludišti z kukuřice, nebo zahrát minigolf fotbalovými míči je prostě zábava. Před poloostrovem Hel je kruháč, kde je potřeba obrnit se trpělivostí. Celým poloostrovem vede jen jedna cesta, kolejnice a cyklostezka. Určitě doporučuji cokoliv jen ne cestu pro auto. Na konci jsme dorazili do městečka Hel které nás nenadchlo. Strávili jsme nějaký čas na opuštěné pláži bez větru, Na opačné straně poloostrova naopak brutálně fouká a je to tu ráj pro kitery a surfaře. Cesta zpět je peklo jak naznačuje název poloostrova. 12 km jsme šli tři hodiny. UUUUF. V noci konečně dorážíme na naše známé místo v lesíku.
Půl dne na pláži a přesun do kempu 69 Orlinek. Strávili jsme tu dvě noci a kemp mohu jen doporučit. Čistý, množství stínu pod stromy a spoustu vyžití i pro děti. Večerní klid nastal o 22:00 jako mávnutím proutku co jsem tedy ještě nezažil. Většinou je to pořád nějaké hulákání do rána. To celé za 17 € za všechny na noc. Na pláž je to pět minut a po silnici opět výborné gofri a zmrzlina za pár euro. Na pláži jsme se přes volejbal seznámili s Tomášem a jeho synem. Byli ve stejném kempu a večer přišli k našemu autu i na pár skleniček naší a jejich pálenky. Tenhle match skončil remízou.
Po dvou nocích jsme se vybrali směrem domů. Měli jsme v plánu ještě dvě zastávky. První byly plavební kanály a unikátní systém překonávání výškových rozdílů pomocí vláčků na které si naběhnou lodě. Technicky perfektní řešení. Před pár lety jsme se byl plavit na Baťově kanále a vím jak fungují plavební komory, ale tento systém je ještě sofistikovanejší. Další zastávkou byl největší cihlový hrad ve městě Malbork. Prohlédli jsme si ho jen shora protože nás tlačil čas. Musel jsem kalkulovat s kolonami. Cesta 750 km na Slovensko trvala 11 hodin a to i přesto, že jsem některé kolony obcházel bočními cestami. Přespali jsme v Námestově protože mě zmohla únava. Leonardovi jsem navíc slíbil návštěvu Kinderland. Je to fantastický dětský ráj se vším co si umíte představit od trampolín, přes lezecké stěny, prolézačky, 5D kino a bowling až po výborné jídlo. Strávili jsme tu tři hodiny samozřejmě již za Česko-slovenské ceny...
Výlet to byl v našem pojetí kratší, ale poměrně výživný. Polsko nás nezklamalo a určitě ho mohu jen doporučit a to i vzhledem k našim předešlému zážitkům, které jsme zde již v minulosti přežili.
