Pes Benji testuje Camping Karolina – Hafstory z lesa

🐶 Kdo jsem a proč testuju kempy

Čau, já jsem Benji – 6letý labrador, profesionální loudil párků a vášnivý cestovatel. Testuju kempy po celé republice a hodnotím, jak moc jsou „psí friendly“. Můj čumák je nekompromisní, packy netrpí rády na štěrk a uši nesnesou moc řevu. Tentokrát mě moje smečka vzala do campingu Karolina z okresu Tachov v Západních Čechách. A co si budeme – hned po prvním očuchání jsem tušil, že tady to bude jiné než betonová nuda bez stromů.

🦴 Psí přívětivost kempu Karolina

✅ Psi vítáni – nejen tolerováni
✅ Miska s vodou na recepci
✅ Volný prostor k čmuchání (na vodítku, ale žádný „vězeňský režim“)
✅ Stezky hned za plotem – ideální na každodenní venčení
✅ Klidné noci – žádné diskotéky nebo výstřely
✅ Personál milý i na ty, co štěkají víc než páníček

🏕️ Zázemí pro lidi (aby se nenudili)

Kemp má chatky, místa pro stany i karavany. Moje smečka si vzala dřevěnou chatu – čistá, voňavá, pohodlná (i pro psa!).
Co tu lidi najdou:

• bazén (bohužel psům zakázán – diskriminace!),
• skvělé sociálky (lidi chválili, že i sprcha voní ovšem ja tám nebyl),
• ohniště a grilovací místa – můj revír!
• zázemí pro kola, prostorné chatky (můj člověk se tvářil, že pojede… nejel),
• dětské hřiště – menší lidi mě tahali za uši, ale s láskou.

🐾 Moje zážitky z kempu

🥩 1. Honička století: já, kocour a ukradený párek
První den jsem jen tak nenápadně hlídal gril. Páníček si odložil párek na talíř – a pak se to stalo. Z keře se vynořil ON. Kocour Jarmil. Malý flekatý ninja s pohledem „všechno je moje“. Skočil na stůl, drapnul párek a zdrhnul mezi stany.
Já? Samozřejmě jsem zařadil čtvrtý rychlostní stupeň a vyrazil.
Kolem mě se začala sbíhat lidská smečka – chvíli jsem si myslel, že mi fandí, ale pak mi došlo, že možná nehoní kocoura, ale MĚ. A teď babo raď – chtějí Jarmilovi párek sebrat, nebo chtějí, ať ho nedohoním?! Každopádně jsme s Jarmilem proběhli víc než půl kempu, než zmizel na stromě. Párek byl fuč. Důkazní materiál ztracen. A páníček? Prý „to bylo zábavné“. Jo, pro ně jistě, ale na ten párek jsem se chystal já.. 😄

🐾 2. Neplánovaná koupačka a můj záchranář z lidu
Třetí den byl hic jak v srpnu. Lidi mluvili o bazénu a já si říkal – no konečně! Voda, šplouchání, psí štěstí! Jenže ouha – na plotě visela ošklivá cedule „Zákaz vstupu psům“. Vážně?! Já, který má doma i vlastní ručník?
Ale čmuchal jsem kolem, kolem... až jsem z ničeho nic skočil. Teda... trochu jsem uklouzl. A najednou jsem byl v bazénu.

Jo, voda super. Jenže problém – ty okraje! Nešlo se vyškrábat ven. Tlapy mi klouzaly, čumák nad vodou a už jsem začínal chápat, že tohle nebude žádná sranda.
Začal jsem volat o pomoc svým stylem – mlácení packama a zoufalý psí oči.

A pak přišel on – člověk bez srsti na hlavě a pevným stiskem. Bez zbytečného štěkání mě vytáhl z vody jako pytel brambor a zachránil mi kožich.
Páníček mu děkoval, já mu olízl ruku a všichni jsme dělali, že se nic nestalo. Hlavně že to neviděl majitel kempu, jinak by mi asi vystavil fakturu za dezinfekci.