Přes kempy campervanem na Istrii do Chorvatska

Mapa trase zde:

Co však čert nechtěl? Naši kamarádi se kterými jsme už co to procestovali i toho roku po Slovensku se vybrali do Chorvatska. Poslali pár provokačních fotek a tak jsme se ve středu odpoledne za tři hodiny sbalili a vyrazili za nimi.

Nocí jsem to potáhl až na Rakousko-Slovinské hranice, kde jsme na parkovišti přespali. Ráno jsme minuli místa kde jsme strávili dovolenou před rokem a před obědem jsme zastavili vedle známého VW California kousek od města Zambratija. Všechny hranice které jsme prošli byly průjezdné zcela hladce, jakoby neexistovala žádná Corona, leda tak kolona. Ani na Chorvatských hranicích od nás nechtěli žádné avizované tiskopisy. Místo kde stáli naši kamarádi bylo velmi hezké jen mělo jednu chybu, která je známá v celém Chorvatsku. Rozdávají se zde pokuty za spaní na divoce. 70eur zaplatili za předcházející noc naši kamarádi přesto, že tam nebyla žádná tabule, která by to zakazovala. Zůstali jsme tu celý den a večer jsme šli hledat místo, kde přespíme bez pokuty. Kempů je zde samozřejmě mnoho, ale ceny od 40eur za noc se nám zdály hodně. Přesunuli jsme se tedy přes Umag k městečku Karigador, kde je obrovský kempink, který má před vstupem do kempu odstavné plochy pro Campery a karavany, kde je možné za 10eur přespat pod stromy i s přípojkou vody. Sprchy a WC můžeme prý použít v kempu. Co víc si přát.

Cesta pokračovala pobřežím Istrie, obkoukli jsme si pár pláží a nakonec zakotvili v malém 3 * kempu za 30eur na noc. Bylo zde dohromady deset Kemperů a jinak byl celý kemp plný sezónně zaparkování karavanů a bungalovů k pronájmu. Měli jsme krásné místo s výhledem na moře, takže jsme tu zůstali dvě noci. Druhý den odešla polovina z toho mála aut, protože Slovinci prohlásili Chorvatsko za rizikové a pokud nechtěli jít do karantény tak se museli sbalit a jet domů. Všichni byli patřičně rozzlobený, ale co jim zbývalo...

Další přesun byl za historií. Vybrali jsme se do Rovinj a shlédli noční historické centrum. Je to typické Jadranské městečko se vším všudy. Roušky zde samozřejmě nikdo neřeší. Místo na přespání jsme našli za pomoci park4night. Bylo to parkoviště pro restaurací, kde nás majitel restaurace přivítal aperolom zdarma a byl rád za 10eur za parkování. Kvůli Corone se z něj stal číšník i kuchař. Takovou sezónu za svůj život nezažil. Zaměstnanců musel propustit a oni nakonec odešli dělat do Německa. Corona likviduje turismus i v Chorvatsku...

Další den jsme strávili na pěkné pláži u městečka Peroj. Byli jsme tu sami. Podle aplikace lze zde i přespat, ale rozhodli jsme se neriskovat. Večer jsme si prohlédli historické centrum města Pula a a jeho koloseum. Místo na přespání jsme opět našli při jedné restauraci kde nám dovolili přespat dokonce zdarma. Tedy Majo s rodinou jeli na večeři, takže zcela zdarma to nebylo. My do reštiky s Elizabet velmi nechodíme protože pak ji jen honíme po celé místnosti...

Další den jsme zatoužili po divočině, takže jsme odbočili z hlavní silnice a odbočili na šotolinu. Téměř jsme tu ve strmém stoupání uvázaly, ale pláž poblíž městečka Peruški stála zato. Večer jsme se vybrali opět do kempu. Strávili jsme tu dvě noci a Majo s rodinkou si půjčil i loďku. V kempu bylo dohromady do 20 aut, takže byl zcela prázdný, což nám vyhovovalo.

Měli jsme v plánu před návratem domů zastávku na Senci a prohlédnout si ještě jih Istrie. Nebylo možné se rozumně dostat na pláže, takže jsme jen prošli pobřeží a valily směrem na Slovensko. Po cestě jsme se zastavili ještě ve Vídni v nákupním centru, kde na naše překvapení nikdo neměl roušky. Nakoupili jsme tu nějaké věci pro Leonarda, protože z něj jde být už školák a večer jsme dorazili do prázdného kempu na jihu Sence.

Senec máme rádi. Převezli jsme se vláčkem, půjčili jsme si šlapadla a celkově jsme si to tu užili. Setkalo se zde asi sedm rodin z Ružomberka. Výlet to byl krátký, ale dobře nám padl před koncem mé mateřské dovolené a nástupem našeho velkého chlapce do školy...