Památky

Návštěvnické centrum palírny slivovice Rudolf Jelínek. Před nedávném jsem navštívil známou palírnu na pravou valašskou slivovici, která sídlí ve Vizovicích. Zde jsou některé postřehy z mé návštěvy. Alkohol mi příliš nechutná, takže slivovici moc nerozumím. Zajímají mě však muzea všeho druhu a různá návštěvnická centra, takže návštěvnické centrum palírny slivovice Rudolfa Jelínka jsem si nemohl nechat ujít.

Jak jsem psala minule (no už je to víc než rok), když se mi hlavně probudí třeskutě geniální nápad, nezbývá mému manželovi nic jiného, než se mnou vyrazit na více či méně úžasný výlet. A loni na podzim, a to si pamatuju naprosto přesně, protože cestou k hradu jsme sbírali spadané ořechy, jsme tedy vyrazili na hrad Bezděz. Bylo to moje poprvé, takže jsem byla plná očekávání…

Pro velký úspěch poslední návštěvy Černé Hory jsme se rozhodli se sem vrátit tentokrát is Leonardem na Mercedesu Rozhodli jsme se podívat všechny pláže Černé hory. Vyrazili jsme směr Visoko v Bosně a Hercegovině protože jsme se chtěli podívat jako pokračují práce na největší pyramidě na světě. Pyramidě Slunce. Po cestě jsme se ještě zastavili v Budapešti v ZOO která patří mezi menší ale velmi pěkné.

Srdečně zveme na výjezd všechny příznivce slovenského a českeho karavaningu. Směr - Karélie Rusko. Termín výjezdu je: 26.06 - 15.07.2019. Zájemcům zašleme na základě mailové požadavky podrobné informace o výjezdu, mapové podklady, denní trasování, cenovou nabídku .Max. počet posádek: 10. Karélie je nejvýchodnějším územím evropské unie. Evropa od východu začíná Karélií. Je to skutečný a nefalšovaný pohodový ráj. Hustota osídlení je nižší už jen v Laponsku, města téměř neexistují, vesničky jsou stejně malebné jako romantické. Dřevěné kostely, obranné hrady, dřevěná Karelská architektura s barevným akcentem malovaných okenních rámů, ruské a pravoslavné vlivy, kulinářské speciality ... To je příroda par excellence! Stromy, skály a jezera v úžasné a nezapomenutelné karelské kompozici.

Naše dovolená v jižních Čechách se definitivně chýlila ke svému konci. Z naší předposlední zastávky na Lipně, nás čekala cesta trochu severněji, a to do Hluboké nad Vltavou. Přestože jsme byli během dovolené ubytovaní v příjemných penzionech, pro poslední noc jsme zvolili (už ani nevím proč) hotel Podhrad. To už se samo o sobě trochu vymyká oblasti stanování a kempování, ale chtěli jsme si udělat radost a užít si trochu luxusu na závěr J. A vyplatilo se, protože ubytování bylo moc hezké, vůbec nám to nepřipadalo jako v podhradí, ale spíš jako místo královské. Takže když jsme si v pokoji uložili tašky, které jsme už ani neměli v plánu vybalovat, nedalo nám to a na chvilku jsme zalehli na pohodlnou postel a jen tak lelkovali.

 

Začínáme hned po ránu v klášteře Abbaye Saint Hilaire. Nebýt auta před bránou, věříme, že to je tady opuštěné. Vstup je opět volný a celý areál lze prošmejdit, až z toho mrazí. Lacoste - bydliště Markýza de Sade, nepřístupný hrad a pod ním pěkné městečko s krásnými výhledy do krajiny, zase samý turista. Bonnieux - absolutní francouzský venkov. Vystoupáme až nahoru ke kostelu, kde je i parčík. Právě zde probíhá závod v orientačním běhu, tak uhýbáme spoustě běžců a některým i ukazujeme schovanou kontrolu. Cestou zpět k autu sedáme v kavárničce na kávu a kocháme se.

Čtvrtek - po noční průtrži mračen vidíme, co dokáže voda bez regulace - první přehrada na řece je 70 km po proudu a k prameni už vůbec nic. Hladina stoupla o metr a z poklidné mříčky, kde jsme se včera chtěli koupat, je dravý tok, kam by vlezl jen blázen. Ale pokračujeme v historii: následující památka je jediný zámek na horním toku Loiry - Chateau de Lavoute Polignac. Zámek obehnaný vysokou zdí na ostrohu řeky, něco na způsob menšího Rožmberka nad Vltavou.

České léto se chýlilo ke konci a my přemýšleli, kam vyrazit za téměř jistým teplem a slunečnem.  Napadl nás Karibik, a to i přesto, že právě září je obdobím, kdy se touto oblastí téměř s jistotou prožene alespoň jeden hurikán. Zariskovali jsme a vyrazili. S ohledem na to, že jsme chtěli ušetřit, koupili jsme zájezd přes německou cestovní kancelář, takže jsme odlétali na konci září z Mnichova. Sice několikahodinová cesta autem na letiště, ale úspora veliká. Dlouhý a poněkud únavný let po více než deseti hodinách končil a nám bylo během přistávání jasné, že jsme se trefili do počasí, kterého jsme se obávali. Na mezinárodním letišti ve Varaderu, kam denně přilétá tolik letadel, že byste je spočítali na prstech dvou rukou, nás přivítala super bouřka s pořádnou průtrží mračen. Na fotografii pořízené z taxíku, který nás vezl do hotelu, jsou vidět proudy vody, které ulicí tekly.

Pokud chcete vyrazit do Chorvatska za památkami, navštivte město Dubrovník. Díky starému městu má Dubrovník jedinečnou atmosféru. Kontrast obrovského bulváru Stradun, úzkých a křivolakých uliček s celodenním přítmím i procházka středověkým městem, vás doslova nadchne. Využijte možnost se projít po hradbách dlouhých 2 kilometry, jejichž součástí jsou věže a bašty. Pohled z hradeb na středověkem protkané město je nádherný. Zaujme vás velká a malá Onofriova fontána i plno dalších památek, jako palác Sponza, barokní chrám sv. Blažeje, Knížecí palác, či románsko-gotický františkánský klášter, kde doposud sídlí původní lékárna ze 13. století.

Zadar patří mezi nejstarší chorvatská města s bohatou historií, která přesahuje více než 3000 let. Postupem času město několikrát dokázalo vzdorovat útlaku z různých stran. Ve 4. století př. n. l. založil ilyrský kmen zvaný Liburnové v oblasti Zadaru osadu Jader. Původní obyvatele postupně vytlačili Řekové, kteří osadu označovali jako Idassa. V 1. století n. l. proměnili Římané tuto starořeckou Idassu v římskou kolonii Jadera. Pro Římany tolik charakteristická urbanistická struktura města se z tohoto období dochovala dodnes. V 7. století pak patřil Zadar k Byzantské říši a v 9. století povýšil na biskupské sídlo v chorvatském království.

Mezi Čechy snad není člověka, který by alespoň jednou neslyšel o Chorvatsku. Nejvíce se o něm hovoří v souvislosti s letními dovolenými. Je pravda, že pro nás Čechy patří právě Chorvatsko k destinacím, které jsou pro nás dostupné a to nejen cenově, ale i vlastní vzdáleností. Dnes se již do Chorvatska vydáváme i na prodloužené víkendy.