Hrady a zámky

Dokážete si představit, že byste někdy jeli na kole z nejjižnějšího bodu až k tomu nejsevernějšímu? Tak dlouho mě to lákalo, až jsem si řekl: Jdu do toho! A víte co jsem našel cestou? Mrkněte na 1. část cesty z jihu na sever.

Chcete vědět, jak si udělat nouzový přístřešek nebo jak létat s dronem v národním parku?? To všechno se uvidíte v mém novém videu - Na kole po severních Čechách! Začínám v Děčíně a končím v Trutnově. Tentokrát to ale bude ještě větší maso. :)

Valašské Vizovice jsou malou obcí, která je situována do malebného kraje kopců a pasek. Je to obec, kde se kupříkladu narodil samozvaný valašský král Bolek Polívka nebo Rudolf Jelínek, který se zde proslavil továrnou na výrobu slivovice. Nás dnes však bude zajímat vizovický zámek, který jsem několikrát navštívil, protože sám od Vizovic kousíček bydlím a mohu tento zámek všem milovníkům hradů a zámků vřele doporučit.

Doba covidu furt neskončila, ale přesto jsme si s přítelem chtěli zajet někam na dovolenou. Projížděla jsem internet a narazila jsem na krásnou maringotku. Hned jsem si jí podle fotek zamilovala. Bungalov se nacházel v Krásném poli. Rozhodli jsme se vyjet o víkendu, je to pro nás časově lepší. Rezervování jsem měla za pár minutek hotový a už stačilo jet týden počkat a mohli jsme vyrazit. Ten týden se pro mě strašné táhnul a nemohla jsem se dočkat. A konečně to tu bylo! Pátek tři hodiny odpoledne a my jsme vyráželi prožít krásnou dovolenou.

Jak jsem psala minule (no už je to víc než rok), když se mi hlavně probudí třeskutě geniální nápad, nezbývá mému manželovi nic jiného, než se mnou vyrazit na více či méně úžasný výlet. A loni na podzim, a to si pamatuju naprosto přesně, protože cestou k hradu jsme sbírali spadané ořechy, jsme tedy vyrazili na hrad Bezděz. Bylo to moje poprvé, takže jsem byla plná očekávání…

Také jste srdcaři a milujete výlety po našich luzích a hájích? Máte “recht”, kdo stojí o spálená záda od Jadranu, nebo nemilou vzpomínku na mořské medúzy. My jsme si zamilovali cyklo-dovolené po Čechách (bez dětí, snad nám odpustí). Co více si můžete přát, pobalíte jen to nejnutnější a pokud něco zapomenete, svět se nehroutí. Na každém rohu je obchod, kde dokoupíte vše od kartáčku na zuby až po náhradní cyklo dres.

Tentokrát padla volba na Prachovské skály. Ještě si matně vzpomínám na školní výlet do lůna těchto skal. V dětských očích vše vypadá tak nějak jinak, proto jsem se chtěla přesvědčit, zda je tento kout stále tak krásný, jako v mých vzpomínkách. K mému úžasu se téměř nic nezměnilo. Skály jsou skutečně stále majestátné, vznešené a promlouvají denně k desítkám i stovkám turistů lačným po nových zážitcích.

První dny ve znamení průzkumu

Ubytovali jsme se v kempu Jinolice, odtud je to do “Prachovek” coby kamenem dohodil. Chatky jsou určené pro nenáročné “diváky”, sprchy a toalety byly čisté, a to mi ke spokojenosti stačí. Pouze můj nepostradatelný vlastní spacák je sázka na jistotu. Erární přikrývky a polštáře ráda přenechám dalším návštěvníkům. Pohorky na nožky a vzhůru do skal, procházka z kempu čítala zhruba 20 kilometrů. Jak jsem byla ráda, že jsme vyrazili na jaře. Letní slunce by mě asi zničilo víc, než je zdrávo. Záchranou byla restaurace s výborným občerstvením, domácí kuchyně a točené pivko nám dodalo další elán.

Další horký víkend před námi a my přemýšlíme kam jet na kole. Padl návrh na trasu kolem přehrady Hracholusky, kde se můžeme po cestě i vykoupat. To znělo dobře, tak souhlasím. Zabalím si mojí cyklistickou výbavu a hlavně jídlo. Konkrétně: banán, proteinovou tyčinku z Lidlu a jednoho Brumíka. Vím co si myslíš, proč si proboha balím proteinovou tyčinku, když mám Brumíka??  No jooo, minulý víkend mě ničil hlad, tak jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Trasa, kterou jsme projeli kolem Hracholusek byla ve finále slušná štreka, 73 km - nastoupaných 1305 metrů (převážně v lesích), co byl letos můj top výkon. Ale co by člověk neudělal pro svoji ztracenou kondičku, že jo.. :)

Víkend před námi a po ruce spousta přebytečné energie, tak co s tím? Naplánovali jsme vyjížďku s Lukášem z cyklistické skupiny. Minulý týden jsem vybíral já, teď je na řadě on. Jsem zvědavý co mě čeká a nemine. Navíc se k nám na poslední chvíli přidal i další pohoďák Jirka. Plán už byl jasný. Start v Plzni kolem Vodní nádrže Ejpovice a Klabava s pauzou v Rokycanech.. Předběžně jsme měli najet kolem 45 km, co by byla letos moje nejdelší trasa.. . Nakonec to skončilo výšlapem na kopec Maršál a ke hradu Radyně. Celkem 56 km..

Naše dovolená v jižních Čechách se definitivně chýlila ke svému konci. Z naší předposlední zastávky na Lipně, nás čekala cesta trochu severněji, a to do Hluboké nad Vltavou. Přestože jsme byli během dovolené ubytovaní v příjemných penzionech, pro poslední noc jsme zvolili (už ani nevím proč) hotel Podhrad. To už se samo o sobě trochu vymyká oblasti stanování a kempování, ale chtěli jsme si udělat radost a užít si trochu luxusu na závěr J. A vyplatilo se, protože ubytování bylo moc hezké, vůbec nám to nepřipadalo jako v podhradí, ale spíš jako místo královské. Takže když jsme si v pokoji uložili tašky, které jsme už ani neměli v plánu vybalovat, nedalo nám to a na chvilku jsme zalehli na pohodlnou postel a jen tak lelkovali.

Loni z jara jsem vzala svého manžela na malý výlet do Chřibů. Nikdy tam nebyl, což je pro mě nepochopitelné, protože to sem měl vždycky kousek. Já naopak v Chřibech prožila dětství díky skautským táborům. A jsem za to vděčná. Vždycky mě tady přepadne nostalgická nálada. Ale pak se ozve ten rozumný hlas v mé hlavě a řekne: „Děvčico, vzpamatuj se! Co budeš dělat, až ti bude 50??.“ No jo. Takže zpátky do reality a šupem na tu zříceninu hradu jménem Cimburk! Protože jsme neměli na výlet moc času, na Cimburk jsme se vydali z parkoviště „u Křížku.“ Odtud je to po žluté turistické značce na hrad necelé 2 kilometry. Cesta vede lesem a projdete po ní relativně dobře i s kočárkem. Zhruba někde na půl cesty se můžete osvěžit vodou z místní studánky, nezapomeňte proto třeba na plecháček, ať můžete ochutnat.

Následující den po naší návštěvě otáčivého hlediště, kdy nám během divadelního představení doslova nateklo do bot, jak jsem zmiňovala v předešlém článku, jsme se vypravili po stopách historie na zámek Kratochvíle. A to jednak proto, že máme návštěvy zámků rádi, ale také proto, že počasí bylo jaksi nestálé a vypadalo to, že může začít každým okamžikem pršet. Od Českého Krumlova je zámek vzdálený asi čtyřicet kilometrů, takže stačilo ani ne tři čtvrtě hodiny a byli jsme na místě.

Při naší druhé dovolené v jižních Čechách, jsme opět využili služeb penzionu Pod Skalkou, který jsme si oblíbili. Tahle cesta do Českého Krumlova byla plánovaná dlouho dopředu, protože jsme si již na podzim předcházejícího roku zakoupili vstupenky na Tři mušketýry, představení, které se mělo hrát v kontroverzním otáčivém hledišti v zahradě krumlovského zámku. Zástupci UNESCO by ho snad chtěli odstranit, ale zatím má, tuším do roku 2020 povolení zůstat tam, kde je.