Kam na hory

Velký Javor  neboli Großer Arber je hora na Česko - Bavorském pomezí, na kterou řada českých turistů kouká ze Železné Rudy .  Nachází se pár kilometrů západně od města Bayerisch Eisenstein a svou výškou 1456 m je nepřehlédnutelnou  dominantou Šumavy.  Při své zimní dovolené v některém ze Železnorudských středisek však na ní nemusíte jen hledět, ale můžete se svézt z jejího vrcholu na lyžích nebo snowboardu. I my jsme to zkusili a byla to věru příjemná záležitost. Díky snadné dostupnosti z české strany se stačí jen brzy ráno donutit vstávat v některém z penzíonů a za chvíli už můžete brázdit sjezdovky upravené s pověstnou německou precizností. Nutno dodat , že postupem času získává skiareál na 'Javoru na popularitě i mezi českými návštěvníky, takže zde může být docela plno. Čekací doby jsou ale kratší než ve většině středisek u nás a kvalita tratí a služeb nepoměrně vyšši.

Po malé exkurzi do historie na zámku Kratochvíle, jsme se před přejezdem na Lipno ještě vypravili do Šumavského podhůří, konkrétně na horu Kleť. Na jejím vrcholu byla naším cílem jednak Josefova věž, první kamenná rozhledna postavená na území Čech, jak bylo uvedeno v dostupných materiálech na internetu, druhak hvězdárna, která byla postavena v šedesátých letech minulého století.Po nastudování turistických příruček, ve kterých se psalo, že cesta na vrchol hory je dlouhá kolem sedmi kilometrů, jsme se rozhodli pro pěší výlet. Jako výchozí bod pro naši cestu jsme si vybrali vlakové nádraží v Českém Krumlově. Počasí nám přálo, takže vybaveni dobrými botami, pohodlným oblečením a batohy, ve kterých nechybělo něco dobrého na zub a hlavně dostatek pití. Pitný režim je důležitý a na letních cestách mě nezklamala nerezová láhev, která má velmi dobré termoizolační schopnosti, a to jak pro teplé, tak i pro studené nápoje, což bylo pro mě vzhledem k letnímu období důležité. 

České hory zasypaly přívaly sněhu a tak určitě přemýšlíte kam vyrazit na jarní prázdniny , jejichž turnusy za nedlouho začínají.

Všude zima a sníh a každý přemýšlí, kde by chtěl teď být. Většina z nás by chtěla být určitě někde na horách, v nějaké hezké horské chatě V Krkonoších. Pár tipů na nejžádanější horské chaty určitě nezaškodí. Kdo si nevybere, není čech, hop - hop - hop . Já bych si určitě vybral  :-) ..

V jednom z předchozícch článků jsem Vám poradil , kde se dá skěle sáňkovat v Rakouských Alpách. Ne každý ale vyráží na zimní dovolenou do tohoto pohoří.  Pokud se tedy chystáte strávit svojí zimní dovolenou v Čechách , ale užít si alpskou zábavu, přečtěte si následující řádky.  Zkuste si naplánovat lyžování v našem nejzápadnějším pohoří -  Krušných horách. Kromě toho, že si zde skvěle zalyžujete, tak se octnete doslova na hraniční čáře s Německem. A to skýtá další výhody. V prosinci 2018 se spojil skiareál Neklid se známým střediskem Klínovec a vzniklo tak na české poměry obří středisko s 34 km sjezdovek. K nim můžete připočíst ještě dalších 10 km v Saském středisku Fichtelberg - Oberwiesenthal. Pod kdysi nejvyšší horou bývalého východního Německa se nachází nejen moderní centrum pro lyžaře, ale z 1210 m vysokého vrcholu vede i upravené sáňkařská dráha.

Jako další cíl polodenního výletu z Janských Lázní jsme si zvolili Černou horu. Protože jsme ještě měli v nohách kilometry ze sestupu ze Sněžky, rozhodli jsme se, že nám bude stačit, když pěšky zdoláme necelé dva kilometry z lázeňské kolonády k nástupnímu stanovišti Černohorského expresu. Tak se totiž jmenuje kabinková lanovka, která na vrchol Černé hory jezdí. Vzhledem k ročnímu období, tedy polovině května, kdy už není zimní sezóna, ale do té letní je ještě daleko, by se dali cestující spočítat na prstech jedné ruky. No a v 8místné kabince jsme jeli sami.

Také vás po několikahodinovém lyžování v upnutých přeskáčích bolí nebo zebou nohy ?  Nebo prostě jen nelyžujete,  ale chcete si užít zimní radovánky na nejvyšší level ? Máme pro vás jeden zajímavý tip. Tedy,  nezaručujeme , že vám nohy mrznout nebudou,  ale zážitek je to parádní a občas i adrenalinový. Naší oblíbenou zábavou při návštěvě rakouských Alp se stalo sáňkování. Je to návrat do dětských let,  kterému se tady ale věnují všechny věkové kategorie. Zejména proto,  že v Rakousku je součástí mnoha lyžařských středisek také sáňkařská dráha - zde jí říkají Rodelbahn.

S návštěvou, která za mnou do Janských Lázní první víkend pobytu přijela, jsme se vypravili na Sněžku. Vypadalo to, že nám počasí přeje, necelých dvacet kilometrů k parkovišti v Peci pod Sněžkou jsme autem zvládli ani ne za půl hodiny. A to všechno za polojasného počasí. Sluníčko svítilo ještě ve chvíli, kdy jsme dorazili na dolní stanoviště lanovky. Koupili jsme si tedy jednosměrnou jízdenku až na vrchol Sněžky, protože jsme měli v plánu absolvovat druhou cestu pěšky. Jenže stačilo deset minut, po které jsme museli čekat na odjezd, aby se zatáhlo. Již při nástupu začalo drobně pokapávat, a když jsme byli v polovině cesty, lilo jako z konve, počasí se totálně zkazilo, oblohu pokryly husté šedé mraky a „panoramata“, na která jsme se těšili, byla ta tam.

Poté, co jsme opustili přeplněné Orlí hnízdo a Pravčickou bránu, jsme pokračovali směrem ke Hřensku. I když cesta vedla převážně z kopce a byla méně náročná než ta, kterou jsme už měli za sebou, dala nám přece jen trochu zabrat. Ale okolní příroda stejně stála za to. Poslední část cesty jsme zvládli už v pohodě, po silnici, a po krátkém občerstvení u stánku na začátku Hřenska, jsme vyrazili k přístavišti na řece Kamenici u Edmundovy (někdy také Tiché) soutěsky. Ta byla oficiálně zpřístupněna v roce 1890, Divoká soutěska, která následuje za ní, až o osm let později. V přístavišti jsme museli čekat na odjezd lodičky dobrých patnáct minut a spolu s námi tam netrpělivě přešlapovalo dalších pár desítek netrpělivých lidí. Opravdu jsme si na tenhle výlet nevybrali nejlepší dobu.

Napsali jste Ježíškovi  pod stromeček o nový stan? A nechcete čekat až do léta než otevřou kempy a vy ho vyzkoušíte?  Pak  se vám nabízí možnost vyzkoušet spaní a táboření na sněhu. Může se to zdát jako bláznivý nápad,  ale za předpokladu , že se předem dobře připravíte ,bude to  pro vás nezapomenutelný zážitek . Při zimní stanování za normálních podmínek, tím rozumějme, teploty pod nulou bez deště a vichřice,  je vlastně jedno jaký turistický stan budete používat. Stačí běžný turistický dvouplášťový stan s kvalitní podlážkou Pokud vás nezastihne vichřice, s přívaly sněhu nebo netáboříte v odlehlých místech na horách,  nemusí to být žádný speciální horolezecký stan.

Krušné hory jsou se svou délkou přes 130 km naším nejdelším a pohořím. I přes svou snadnou dostupnost jsou však dosud jedním z nejméně navštěvovaných horských skupin České republiky. Za to vděčí zejména nepříliš dobré pověsti z devadesátých let. Tehdy byly známy především zničenými vrcholovými partiemi lesů . Od exhalací z tepelných elektráren v Mostecké či Sokolovské hnědouhelné pánve a také z Německé strany.  Tato doba je už dávno pryč a zdejší příroda si za třcet let obdivuhodně poradila s nápravou škod minulých generací. Zdejší lesy a příroda jsou husté a krásně zdravé . A právě proto že jsou vrcholové partie v západní části Krušných hor většinou zalesněné,  nenajdeme v nich mnoho přirozených výhledů do krajiny.  V některých místech si tak musíme pomoci lidskými výtvory - tedy rozhlednami. 

Pro naše další putování v horách  jsme si vybrali oblast zillertalských Alp,  Vyrážíme brzy ráno přes Pomezí nad Ohří,  Mnichov,  Kufstein a přijíždíme do městečka Zell am ziller v jehož okolí se nacházejí známé lyžařské terény a nedaleko je také středisko Mayrhofen. Po krátkém hledání nacházíme bezplatné parkování u místní školy ,Nedaleko vlakového nádraží nacházíme také autobusovou zastávku.  Připravíme potřebné věci přezujeme se do trekových bot, doplníme zásoby vody a vyrážíme autobusem vzhůru směrem na Gerlos.  Pohodlný bus šplhá serpentinami  ještě výše za Gerlos k přehradě durlassboden přibližně  třičtvrtě hodiny.