Kam na hory

Region Hont, který leží v jižní části středního Slovenska nabízí mnoho přírodních i kulturních památek. Nacházíme se v zdánlivě nenápadné jižní části regionu, kde jsou méně navštěvované přírodní památky, ale možná pro širší okolí zajímavější, protože jsou málo "okoukané".. Tento víkend se začínal velmi nudně a deštivě, takže jsme se nemohli dočkat, že se konečně počasí umoudří a dopřejeme si alespoň malou procházku v přírodě. Měli jsme chuť na nenáročný výlet,  spojený s krásnými výhledy, a tak jsme si to namířili na Krehoru. Tuto přírodní památku tvoří skalní převis, vyčnívající z lesa a připomíná lesní skalní terasu. Nachází se nad obcí Čebovce, která může být pro návštěvníky záchytným bodem, jak najít toto místo. Z obce odbočíte směrem na Zvolen a po několika minutách uvidíte na pravé straně silnice rampu a za ní lesní cestičku, kterou se dostanete na Krehoru...

Motivací tohoto tripu bylo spojit rekreační cyklistiku s návštěvou krásných horských míst. Na toulkách Turcom jsme objevili příjemnou vesničku s atmosférou lidové historie, kultury a architektury. V rázovité obci s názvem Blatnica nás zaujal hrad Blatnica ale i sympatické lidové domky s původní architekturou Turca. Příroda dotvářela kouzelnou atmosféru tohoto místa. Už samotný přejezd přes vesnici byl pro mě impozantní, ale namířeno jsme měli na Gaderskou dolinu, na jednu z nejkrásnějších dolin ve Velké Fatře.

Jeden z nejkrásnějších českých přírodních úkazů jsou jisto jistě Adršpašské pískovcové skály.  Tak kam jinam se vydat v době koronavirové, než do krásné přírody, kde má člověk klid od lidí a může si sundat roušku. To jsem si však myslel mylně. Krásná příroda nás čekala, avšak liduprázdno jsme tam nenašli. Cítili jsme se spíše jako na Václaváku, co se počtu lidí týče. Roušku však řešil už málokdo. V úzkých místech, kde sotva projde jeden člověk, se našli nejen jednotlivci, kteří porušovali směr „prohlídky“ a šli protiproudem. Mnohokrát se nám tedy stalo, že jsme se dostali do přímého kontaktu s cizími lidmi a nezbylo nám nic jiného, než doufat, že koronavirus nás už nepřekvapí.

Sníh vydrží na svazích hor často až do jarních měsíců a tak stojí za to vybrat pro zimní sezónu ten správný druh lyží. Jaký zvolíte právě pro české hory? Lyže určené pro lyžování v univerzálních podmínkách se nazývají allmountain. Jsou široké zhruba 75 až 90 milimetrů a hodí se na všechny druhy sjezdovek i sněhů. Dobře zvládají i neupravený terén a tak je ocení jak profesionální lyžaři, tak mírně pokročilí sjezdaři.

Zima neúprosně klepe na dveře a vy určitě přemýšlíte, kam vyrazit na zimní, pololetní , nebo jarní prázdniny. Pokud se chystáte do některého ze stále oblíbenějších krušnohorských středisek, máme pro Vás tip na Tisovský Vrch nezapomenutelný výlet. Potřebujete k němu jen chuť si trochu přivstat, nebo naopak skončit s lyžováním o něco dříve, to podle toho, chcete li vidět východ, nebo západ slunce.

Turistická sezóna nemusí být nutně jen přes léto, třeba pro mě (a věřím, že i pro spoustu z Vás) je to po celý rok. Letošní sezónu jsem tedy zahájila už v únoru, a to výšlapem na Brdo s mým přítelem. V úterý 13.2. jsme se vydali na takový malý výšlap - pro letošní rok první "rozchodový". V 10 ráno jsme dorazili do malé vesnice Roštín (po předchozí cestě autobusem/vlakem). A vyrazili jsme směr Brdo. Hned na začátku cesty jsem úspěšně minula odbočku na zelenou trasu. Naštěstí jsem to včas zjistila aneb zlaté Mapy.cz

Podzim máme v plném proudu a zima pomalu klepe na dveře. Proto jsem usoudili, že pár tipů, kde na ubytování v horských chatách určitě nebude na škodu. Tentokrát jsem vybrali 6 ověřených chat, či chalup, které leží uprostřed hor a navštívit je může jak parta na oslavu narozenin, tak i zamilované páry, či rodiny s dětmi...

Když byl hornický region Erzgebirge/Krušnohoří 6.7.2019 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, přijímal jsem to se směsicí hrdosti a obav. Jsem rád, že celý život žiji v krajině, která dala světovému hornictví převratné technologie a zejména ve středověku byli zdejší horníci průkopníky nových technologií. Zároveň se však obávám i negativních vlivů , které s sebou přináší zvýšený počet turistů, který v souvislosti se zápisem do seznamu kulturních památek přijde. I proto jsem se rozhodl napsat pár tipů na výlety v okolí oceněných hornických památek, třeba alespoň tak přispěji ke snížení koncentrace návštěvníků na nejvíce exponovaných místech. Protože se specializuji hlavně na Západní krušnohoří, budeme se pohybovat v tomto regionu Karlovarského Kraje a záměrně vynechám Krupku, vrch Mědník v Ústeckém Kraji a místa v Německu. Podívejme se tedy na méně známá zajímavá místa v zónách Unesco.

Díl 3.: Sedlo Rotunda je až překvapivě civilizované. Čumáčkem větřím do vzduchu, aby mi neunikla žádná pachová informace o tomto místě. Budeme tu dnes spát. Pro mě byla tato informace spíše zklamáním, těšila jsem se na dlouhý výšlap. Na druhou stranu budou mít moji dvounožci dostatek času na pořádné aportování. Právě teď vybalují batohy pod malým přístřeškem, aby se najedli. Mě jídlo nezajímá, raději zkoumám okolí. Stojí tu veliká budova k níž přiléhají hospodářská stavení. Cítím vůni ovcí, koz i krav. Pozor! Větřím cizího psa. Přestože není v dohledu raději se stáhnu nazpět ke své rodince. Páneček pokukuje po sousedním altánu, který je dle jeho názoru ideální na přespání. Určitě se mu nechce stavět stan, je mi to jasné. Než se nadějeme vyráží za majitelem pozemku zjistit, zda nemůžeme jeho přístřešek využít. Jsem mu v patách aspoň k plotu. Vzápětí nám radostně oznamuje, že jsme zakempovali přímo před hotelem a můžeme přespat i uvnitř. Tedy až na mě. To nemyslí vážně! Přece by mě nenechali samotnou bůhví kde! Naštěstí se nemýlím a po krátké poradě je rozhodnuto. Altánek k přenocování stačí. Ještě aby ne, pomyslím si. Je zadarmo a já nemusím do kotelny, nebo kam mě to chtěli šoupnout!

Díl 2.: Nádraží se utápělo v mlze. Pobíhala jsem kolem lavičky zaskládané batožinou, ve snaze zaujmout aspoň jednoho člena své rodiny. Všichni se váleli na přilehlých lavicích a odmítali si se mnou hrát, přitom by bylo na čase. Doteď jsem musela ležet pod sedačkami různých vlaků, jimiž jsme cestovali. Vždycky, když jsem se zaradovala, že vyrážíme na vycházku, se mnou odklusali na nejbližší trávník a potom zpět do supící mašiny. Cesta byla opravdu dlouhá. Navíc jsme v poledne, za toho největšího vedra, tři hodiny stáli uprostřed polí. Dvounožci to nazývali hranicemi, já týráním zvířat. Připouštím, že na podlaze mi nejspíš bylo lépe, než jim. A pak jsme konečně vystoupili na nádraží, kde už žádný další vlak nečekal. Jenomže my tu i přesto ztvrdli, vůbec nevím proč.

Když se řekne lyžování v Německu, hodně lidí si představí třeba Garmisch - Partenkirchen, Berchtesgaden, nebo Oberstdorf. My jsme si letos vybrali ale středisko, které je tak trochu neprávem stranou zájmu českých turistů. Nachází se na jihozápadě Německa v Bavorsku v kraji Allgäu. Ten je známý svými památkami (např. zámek Neuschwanstein) nebo jezery (Forggensee), málokdo ale ví, že si tady můžete dobře zalyžovat. Vyrážíme z Karlových Varů směrem na Mnichov a kousek před touto bavorskou metropolí odbočujeme na dálnici směr Lindau. To je docela výhoda, protože se vyhýbáme pravidelným dopravním zácpám u Mnichova. Ty se stávají noční můrou všech, kdo míří do Rakouska. Od nás ze západních Čech, je to do našeho cíle, městečka Pfronten, asi 420 Km. To se dá plynulou jízdou zvládnout za 4,5- 5 hodin. Prostě ideální dojezdová vzdálenost pro cestu s dětmi, které se stejně stále ptají ”už tam budem ? ”

Ve vzdálenosti do 40km od Ružomberka najdete hned několik výborných lyžařských středisek. Začnu mým nejoblíbenějším a je jím Kubínska Hoľa. V tomto středisku najdete vše co zde má podle mě být. Středisko je rozděleno na spodní a vrchní část. Ve spodní části si přijdou na své začátečníci, děti nebo lidé co milují obrovské carvové oblouky. Sjezdovka je široká a na její vrch vede poma a sedačka. Takže si každý vybere. Kdo má rád strmější kopce pokračuje další sedačkou nebo dvěma pomalá až na vrch kopce. Odtud je možnost sjet dolů třemi sjezdovkami z nichž jedna je freeride zona. Tedy vlastně freeride je všude kolem přes les tak jak jsme to dělali za mlada. Každopádně hlavní sjezdovka by se za svou šířku nemusela stydět ani v Alpách a to jsem pár sjezdovek v Alpách už sjezdy. (Čti zde) Nechybí zde množství bufetů a velmi milá obsluha v nich. Prostě I love Kubínska jak mají vytištěné na skipasech, které je nejlepší nevracet a nabíjet si je z domu. Je to levnější, nemusíte jít k pokladnám a s parkoviště se pustíte skoro rovnou na sjezdovku.