Kempování na divoko

Na naši cestu jsem se chystal rok a kvůli Covidu jsem myslel, že se už neuskuteční. Jelikož jsem využil možnost mateřské pro otce, tak mi běžel čas. Svět se zbláznil a to co se děje vnímám jako snahu o kontrolu pomocí šíření strachu. Každopádně na nás půjdou se strachem zbytečně, takže navzdory nesmyslným opatřením vyrážíme hned, jak je to možné. Původní trasa měla směřovat opačně, ale musíme improvizovat podle aktuálně otevřených hranic. Na cestu s námi vyrazila tentokrát i moje mamina se synovcem Sámou, pod krycím jménem Adi, jak mu celou dobu říkala Elizabet (dcera). Na cestu máme 2.5 měsíce z původně plánovaných pěti... ;)

V letošní sezóně není v kempech a na cestách s karavanem nouze o vtipné momenty. Samozřejmě jsme nemohli uveřejnit všechny. Tak se podělíme aspoň o to, co uveřejnit šlo . Začneme kempem Karolina z Plzeňska...

Příroda byla v Korutanech na slunečném jihu Rakouska velmi přející. V sousedství Alp na vás čeká nespočet prohřátých a průzračně čistých jezer ke koupání. A nejen ta - najdete zde také hory sahající od majestátních třítisícovek až po kopcovité pohoří Nockberge. Na jižní straně Alp panuje mírné a slunečné podnebí a žijí zde lidé, kteří své hosty přivítají s radostí, upřímností a velkou dávkou chuti do života. Pokud máte rádi aktivity v přírodě, stačí jen, když ráno vyskočíte z postele s prvními paprsky slunce. V těsné blízkosti kempinků vedou četné pěší i cyklistické túry, které vás zavedou do přírody na jihu Rakouska.

O tom, že bychom měli více podporovat tuzemský turistický ruch není pochyb. Zvlášť, když letos utrpěl skoro fatální pandemickou facku. rozhodl jsem se Vám napsat o místě v Krušných horách, které nepatří mezi ‘'provařená''střediska krkonošského typu. Přesto má co nabídnout a je mému krušnohorskému srdci blízké. Tím tajným tipem jsou Nové Hamry. Obec s necelými 350 obyvateli, kousek nad Nejdkem v Karlovarském kraji. Leží ve výšce cca. 700 m.n.m.,schované v údolí řeky Rolavy. Jako děti školou povinné jsme sem ještě za minulého režimu jezdili vlakem na lyžařský výcvik, ale postupem času jsem za čal objevovat i další krásy této oblasti. Pokud se tedy rozhodnete strávit letní dovolenou, věřte, že nudit se rozhodně nebudete a navíc si všechny zážitky užijete bez davů turistů.

440 km - Řecko prostě miluju a nikdy nezklame. Naše první cesta se zvedací střechou musela zákonitě směřovat právě sem. Navíc jsme se vybrali, tak jak jsem vždy snil aspoň dvě posádky nakolik kamarád koupil starší Californii. Absolvovali jsme spolu už začátek naší cesty, která nakonec skončila v Slovinsku, ale to byly jen tři dny společně. Nyní nás čekalo 16 dní na nejkrásnějších řeckých plážích. Z domu jsme vyrazili v pátek podvečer a po půlnoci jsme byli před Maďarsko-srbských hranicemi. Waze, který používám jako jednu z mnoha aplikací na cestách nám zahlásil kolonu takže jsme sešli z dálnice a hranice prošly prázdným přechodem v nějaké vesnici. Podívejte na mapě. První úvaha byla přespat někde před dálnicí a jedině místo, které jsme našli bylo blízko stájí a byl tam neuvěřitelný smrad takže jsme potáhli až na dálnici. O srbských Ganzích který se vám postarají o zkažené auto jsem hodně slyšel, ale my jsme zatím neměli osobní zkušenost navíc kamarád má v autě nejlepší alarm v podobě dobermanky Lady. Pro nás to bylo první noc ve zvedačce a musím říci, že až na hluk z blízké dálnice, který plachta nemá šanci odizolovat, tomu není co vytknout.

Zdravím všechny, milovníky kempů, karavanisty i příznivce kempování na divoko. V poslední době se rozmáhá jakýsi trend, kde čím dál, tím více hostů spekuluje nad tím, že kempy není pro ně to pravé ořechové. Na druhou stranu postavit stan, nebo zaparkovat karavan mimo kemp, či areál není tak jednoduché. Na všechno potřebujete různá povolení i přesto nemůžete "složit hlavy kde se Vám zamane. Tuto problematiku s kempem, nebo bez kempu teď trochu objasníme.. ;) Rozeberme si výhody a nevýhody kempování na divoko. V první řadě si určíme pro koho je výhodné využívat zázemí kempů.

Začínáme..Taky rádi cestujete na divoko krajinou? My ano, na kempy si moc nepotrpíme a dokud jsme neměli děti, spávali jsme v autě na místech, která se nám líbila. S dětmi nastaly menší komplikace, do auta se sice poskládáme, ale organizace věcí na noc je dost náročná a tak nastalo rozhodovaní jak to vyřešit. První variantou byl pochopitelně stan, ovšem stavět se s ním každý den není o nic snadnější, než přehazování proviantu. Proto jsem začala koukat po karavanech. Jenomže my trandíme po horách a tahat za sebou do serpentin tunovou zátěž nepředstavovalo příjemnou vyhlídku. A pak jsem ho našla, minikaravan! Ideální varianta . Malinkatý „šnečí domeček“ váží pouhých 350 kg, pochopitelně mu chybí sociální zázemí, ale to nás netrápí. V půjčovně měli kupodivu ještě jeden volný! Naše dovolená mohla začít.

Díl 3.: Sedlo Rotunda je až překvapivě civilizované. Čumáčkem větřím do vzduchu, aby mi neunikla žádná pachová informace o tomto místě. Budeme tu dnes spát. Pro mě byla tato informace spíše zklamáním, těšila jsem se na dlouhý výšlap. Na druhou stranu budou mít moji dvounožci dostatek času na pořádné aportování. Právě teď vybalují batohy pod malým přístřeškem, aby se najedli. Mě jídlo nezajímá, raději zkoumám okolí. Stojí tu veliká budova k níž přiléhají hospodářská stavení. Cítím vůni ovcí, koz i krav. Pozor! Větřím cizího psa. Přestože není v dohledu raději se stáhnu nazpět ke své rodince. Páneček pokukuje po sousedním altánu, který je dle jeho názoru ideální na přespání. Určitě se mu nechce stavět stan, je mi to jasné. Než se nadějeme vyráží za majitelem pozemku zjistit, zda nemůžeme jeho přístřešek využít. Jsem mu v patách aspoň k plotu. Vzápětí nám radostně oznamuje, že jsme zakempovali přímo před hotelem a můžeme přespat i uvnitř. Tedy až na mě. To nemyslí vážně! Přece by mě nenechali samotnou bůhví kde! Naštěstí se nemýlím a po krátké poradě je rozhodnuto. Altánek k přenocování stačí. Ještě aby ne, pomyslím si. Je zadarmo a já nemusím do kotelny, nebo kam mě to chtěli šoupnout!

Díl 2.: Nádraží se utápělo v mlze. Pobíhala jsem kolem lavičky zaskládané batožinou, ve snaze zaujmout aspoň jednoho člena své rodiny. Všichni se váleli na přilehlých lavicích a odmítali si se mnou hrát, přitom by bylo na čase. Doteď jsem musela ležet pod sedačkami různých vlaků, jimiž jsme cestovali. Vždycky, když jsem se zaradovala, že vyrážíme na vycházku, se mnou odklusali na nejbližší trávník a potom zpět do supící mašiny. Cesta byla opravdu dlouhá. Navíc jsme v poledne, za toho největšího vedra, tři hodiny stáli uprostřed polí. Dvounožci to nazývali hranicemi, já týráním zvířat. Připouštím, že na podlaze mi nejspíš bylo lépe, než jim. A pak jsme konečně vystoupili na nádraží, kde už žádný další vlak nečekal. Jenomže my tu i přesto ztvrdli, vůbec nevím proč.

Jsem technofil a nestydím se za to. :-). Vždycky jsem měl rád multifunkční zařízení a smartphone je pro mě úžasný vynález i když telefonování je to poslední co mě na něm zajímá. Snažím se ho vytěžit na maximum a níže se pokusím popsat na co všechno mně slouží v souvislosti s cestováním.

Do Toskánska jsme se chystali už minulý rok, ale pracovní povinnosti posunuli náš odjezd až na konec září což už je velká pravděpodobnost, že si dovolenou užijete jen zpod deštníku. Přesunuli jsme to tedy na tento rok a dobře jsme udělali, protože se poprvé na naši cestu k nám přidalo i další auto, takže bylo veseleji a i Leonard měl kamarádů, který mu konečně rozuměli.

Jaro je už v plném proudu a každého začíná opět lákat stanování - kempování a dovolená. Zde je video na téma "Camping" vtipné reklamy z celého světa jen tak pro pobavení. Sranda musí být..